Jak to vlastně s těmi odpady je?


Třídíte? Netřídíte? Kolik platíte za popelnici? Dali nám do ulice ty barevné kontejnery! U nás ještě pořád nejsou! A stejně to sesypávají na jednu hromadu!

To jsou obvyklé věty a myšlenky, které člověku přijdou na mysl, když uvažuje o odpadech. Musíme však podotknout, že jsou to úvahy o komunálních odpadech, které produkují lidé ve městech a obcích. Tyto odpady jsou vlastně jen malým zlomkem (necelých 10 %) z celkového množství odpadů, které v naší republice vzniká (objemově nejvíc je popílků z elektráren a podobných provozů). Přesto jsou komunální odpady zcela oprávněně v centru zájmu: jejich produkce i odstraňování se totiž dotýká každého.

Většina toho, čemu říkáme komunální odpad, je tvořena obaly od potravin a různého zboží, které vyhazují lidé do koše. Najdeme mezi nimi především papír a plasty - pytlíky ze samoobsluhy, různé obaly potravin, PET lahve od nápojů a »tetrapakové« krabice. Další podstatnou částí jsou biologické odpady: odřezky zeleniny a zbytky z vaření jídel.

Složení komunálního dopadu se liší podle toho, jestli pochází například ze sídliště, kde nemají lidé možnost se některých částí zbavit, nebo z vesnice, kde lze spálit papír nebo kompostovat biologické zbytky. Složení také závisí na spotřebitelských návycích: například v zemích, kde je zvykem pít pivo z plechovek, jsou kovy významnou složkou komunálního odpadu. Naštěstí se u nás udržuje tradice pití piva z vratných skleněných lahví.

Separace je nutná

Valnou část odpadů, které naházíme do popelnice, by bylo možno znovu zpracovat a použít – tedy recyklovat. Má to však jednu podstatnou podmínku: využitelné složky je třeba už doma v kuchyni vytřídit a pak uložit do správných kontejnerů.

Když při vaření naházíte do koše bez ladu a skladu igelitové pytlíky, slupky od brambor, pár papírů a do toho ještě suché kytky, obsah popelníku a rozbitou skleničku, už se nic z toho nebude dát použít. Vznikne ohavná směs, kterou je možné jen odvézt na skládku a zahrabat.

Pokud si však člověk dá v kuchyni trochu práce, může zajistit, aby se jednotlivé složky komunálního odpadu dostaly do svých příslušných kontejnerů neznečištěné, a tedy použitelné.

Není nutné pořizovat si nějaké speciální barevné koše, které zabírají spousty místa. Stačí mít jednu plastovou tašku, do níž dáváme plastové pytlíky od zboží, PET lahve, kelímky od jogurtů a vůbec plasty, další pytlík na papírové sáčky, časopisy atd., a třeba krabici na sklo nebo krabice od džusů a mléka. Nashromážděný vytříděný odpad prostě jednou za čas hodíte do příslušného kontejneru. Tento systém má výhodu i v tom, že zabráníte, aby vám odpady doma začaly zapáchat. Kelímky atd. totiž není třeba nějak zvlášť umývat, dnešní recyklační provozy si s tím umějí poradit. PET lahve je vhodné sešlápnout, protože zaberou míň místa, ale rozhodně není třeba odšroubovávat víčko.

Při odhazování vytříděných odpadů do barevných kontejnerů je třeba držet se pokynů, které jsou na nich obvykle umístěny: je-li na žlutém kontejneru napsáno »Pouze na PET lahve« nebo jsou na ulici umístěny kontejnery na bílé a barevné sklo, měla by být slušností tyto pokyny dodržovat. Není to totiž nějaký rozmar, ale technologické opatření.

Jistě si kladete otázku, proč je tak nutné odpady třídit přímo ve vaší kuchyni. Podívejme se tedy, co se s vytříděnými odpady dále děje.

Svoz

Pokud »popeláři« najdou v kontejneru na plast skutečně jen plasty, a nikdo jim tam nevysype koš odpadů nebo nehodí mrtvou kočku, mají důvod k radosti. Takový kontejner je totiž vlastně naplněn cennou druhotnou surovinou, k jejímuž využití teď chybí jen pár kroků.

Především se musí odvézt k dalšímu zpracování. K tomu slouží sběrové vozy, které často jeden den svážejí papír a druhý den třeba plast. Možná to je důvodem častého tvrzení »oni to házejí zpět na jednu hromadu». Jelikož je sběrový vůz velmi drahá záležitost, snaží se je firmy tímto způsobem co nejlépe využít.

Obsah kontejneru se zaveze na dotřiďovací linku, kde se z  něj vyberou případné nežádoucí příměsi a nevyužitelné odpady, které by ztěžovaly recyklaci (například z PET lahví se musejí pečlivě vybrat lahve vyrobené z PVC. Kdyby se totiž dostaly do recyklačního procesu, způsobily by značné technické obtíže).

Odpady se na lince roztřídí na jemnější složky. Tak třeba papír z kontejneru se dále rozděluje na novinový papír, časopisy, karton a ostatní papír, z plastů se oddělují samostatné PET lahve (dělí se na barevné a bezbarvé) a ostatní směsný plast.

Firma, nakládající s komunálním odpadem, tyto vytříděné frakce prodává dalším zpracovatelům, a tím kryje své náklady na svoz a třídění.

Každá složka neboli frakce má své vlastní další zpracování.

Z PET lahví se vyrábějí zejména vlákna (spacáky, koberce, geotextilie) nebo barvy, z plastových pytlíků a fólií se dělají třeba zatravňovací dlaždice, sběrový papír je surovinou pro papírny, sklo a kovy se zpracovávají staletí známými postupy. V mnohých obcích se nově zavádí sběr nápojových kartonů (krabic od džusů a mléka), takzvaných tetrapaků. Z těch se získává vysoce kvalitní buničina, polyethylen a hliník, případně se z nich lisují stavební desky, využitelné jako izolace nebo ztracené bednění.

Podmínkou k dalšímu využití ale je, aby jednotlivé složky byly co nejčistší. Platí, že čím má složka odpadu méně cizích příměsí, tím je její cena vyšší.

Nákladná záležitost

Zdůrazňování ekonomické stránky věci není v tomto případě samoúčelné. Třídění je vlastně velmi nákladná věc. Drahé jsou svozové vozy i barevné kontejnery na separovaný odpad. Jeden stojí až 10 000 korun, na každé hnízdo jsou třeba čtyři a hnízd může být ve městě několik desítek. Také svoz a další zpracování není levná záležitost. Jedinou možností, jak takto nákladný systém aspoň trochu uvést do ekonomické reality, je prodej vytříděných složek za co nejvyšší cenu. Přesto bývá recyklace odpadu ekonomicky ztrátovou záležitostí, kterou musejí obce dotovat z jiných zdrojů.

Sesypávají to?

Jak to tedy je: sesypává svozová firma sebrané odpady zpátky na jednu hromadu, nebo ne? Z uvedeného plyne, že pokud by to dělala, byla by zřejmě padlá na hlavu: investovat miliony do třídicího systému a potom se nepokusit z něj získat aspoň nějaké peníze zpět? Navíc je taková praxe přestoupením zákona o odpadech, tedy trestná.

Samozřejmě se nikdy nedá vyloučit lidské selhání nebo havárie. I dobře vytříděné odpady však musí jít na skládku, pokud do nich někdo vhodí už zmíněnou mrtvou kočku, nebo je líný popojít s košem na odpady tři kroky ke kontejneru na směsný odpad, a místo toho ho vysype do kontejneru na papír.

Když naše povídání o odpadech shrneme: každý se může přičinit o to, aby se nezvětšovaly skládky odpadů. Stačí už doma v bytě vytřídit jednotlivé složky odpadů a dát se do správných kontejnerů. Většina obcí k tomu připravila dostatečný prostor vybudování hnízd s barevnými kontejnery, smlouvami se příslušnými firmami, budováním dotřiďovacích linek a soustavnou osvětou. Tvrdí-li někdo, že netřídí proto, že se to »stejně sesype na jednu hromadu«, omlouvá tím nejspíše jen svou lenost a neochotu.

Jarmila Šťastná

Ilustrace :




Kontejnerová hnízda na ulici
Vytříděné odpady patří do barevných kontejnerů


Nálepky na odpadové kontejnery