Kde se z odpadů stává surovina

Získávání jednotlivých složek z komunálního odpadu je jen prvním krokem na cestě za využitím surovin. Recyklace, to je hlavně třídění.

Odpady z jednotlivých barevných kontejnerů je vždy třeba ještě dotřídit – tedy odstranit všechno, co by překáželo při dalším zpracování. Je totiž smutnou skutečností, že lidé často do kontejnerů naházejí, co je napadne, případně nedodržují pokyny, které jsou na kontejnerech. Proto se často mezi plastovým odpadech objeví vysypaný koš z kuchyně, s nímž byl někdo líný popojít tři kroky k běžné popelnici a v kontejnerech na sklo se nacházejí například rozbité porcelánové hrnečky. Proto se obsah jednotlivých barevných kontejnerů musí ještě dotřídit na tzv. třídící lince, kde se vše nežádoucí musí odstranit.

Třídění je však podstatné i pro další zpracování. Na třídicích linkách se od sebe oddělují čiré a barevné PET lahve, bílé a zelené sklo, noviny a časopisy. Každá z těchto složek se dále zpracovává na jiné výrobky, případně jiným způsobem.Proto města nebo odpadářské firmy budují třídicí linky, kde svezené vyseparované složky komunálního odpadu zpracovávají.

Třídicí linka

Princip třídičky je jednoduchý, ale účinný: na běžícím pásu rozdělují pracovníci ručně odpad podle druhů – plastové lahve modré, zelené a barevné, plastové fólie a duté obaly z PP plastů, papíry, časopisy, noviny, vlnitá lepenka. Malý zbytek nevyužitelných odpadů jde na skládku.

Navzdory tomu, že jde o odpady, třídička nepáchne a je zde vcelku příjemně. Roztříděné suroviny jdou na kontinuální lis, který z nich lisuje velké balíky podle jednotlivých druhů. Ty se stohují, pak nakládají na auta a odvážejí k další recyklaci.

Vytříděné slisované PET lahve odebírá hlavně Silon z Plané nad Lužnicí, náš největší zpracovatel této suroviny. Vyrábí z nich speciální vlákna, z nichž se pak dělají koberce, izolační rouna nebo geotextilie. Ostatní vytříděný plastový odpad se někdy pro potřeby dalšího zpracování drtí na malé kousky a přepravuje se ke zpracovateli ve velikých pytlích. Drtě slouží jako surovina pro výrobu celé škály různých výrobků (protihlukových stěn, izolačních desek atd.).

Papír a časopisy jdou do papíren, kde se z nich opět vyrábí papír (z každého druhu jiný typ), lepenka z krabic se rovněž znovu zpracovává na novou lepenku.

Kvalita třídění

Jak už bylo uvedeno, na kvalitě třídění i dotřiďování závisí možnost dalšího zpracování. Nekvalitně vytříděný odpad, ve které jsou nevhodné příměsi, totiž recyklátoři vůbec nemusejí odebrat. Materiál, na jehož sběr a třídění se vynaložilo spousty práce a peněz, pak musí jít na skládku.,

Ing. Jiří Hartmann, ředitel společnosti SKS-separace s.r.o., která provozuje nedávno zprovozněnou třídící linku v Kladně, poznamenává: „Zkušenosti z naší dotřiďovací linky ukazují, že u papíru je kvalita třídění vcelku v pořádku, množství nevhodných příměsí dosahuje zhruba patnácti procent. Ale plasty jsou katastrofa – cizí příměsi představují až 50 %! Lidé do plastových kontejnerů hodí cokoliv, vysypou koš apod.. Někdy tam najdeme i celý počítač – zřejmě podle toho, že je v plastovém obalu“. 

Praxe z dotřiďovacích linek naznačuje, že třídění se také liší podle jednotlivých lokalit. Podobné zkušenosti mají i na Kladně: „Když přijede auto ze Slaného, je to poznat na první pohled, protože tam lidé třídí dobře“, říká ing. Hartmann. „Tam, kde se obec či město rozhodly udělat kampaň, kdy občané např. dostávali letáky jak a co třídit, je kvalita třídění velmi dobrá. Je vidět, že osvěta podstatně zlepšuje přístup lidí k třídění odpadů“.

Nejen sklo a papír

Na třídicí linky však nesměřují jen suroviny z barevných kontejnerů.

poslední době se na různých místech republiky (a také ve Středočeském kraji) rozběhlo několik linek na zpracování elektronického šrotu – tedy na staré televize, počítače nebo domácí spotřebiče, které se shromažďují ve sběrných dvorech. Tohoto druhu odpadu s rozvojem elektroniky a počítačové techniky v poslední době velmi přibývá.

A jak se takové odpady zpracovávají? U televize se vyjme obrazovka, která se otevře a recyklují se z ní dva druhy speciálního skla, které odebírá závod v Rožnově pod Radhoštěm. Ostatní vybavení televize se dělí ručně, štípačkami, na jednotlivé druhy kabelů, drátků, desek atd.. Je jasné, že to vyžaduje velký podíl ruční práce. Tyto recyklační dílny obvykle zaměstnávají lidi se sníženou pracovní schopností, pro které je tato práce také jistou rehabilitací. A díky nim se ročně zachrání nemalé množství skla, vzácných kovů a jiných surovin.

Druhým typem recyklačních linek na elektrošrot jsou drticí linky, které celé zařízení nadrtí na kousky, jež se potom v různých separátorech od sebe téměř stoprocentně oddělí. Ty jsou ale u nás kvůli vysokým pořizovacím nákladům méně časté.

Třídicí linky můžeme nyní najít téměř v každém regionu. Jsou prostě všude, kde se zpracovávají odpady. Když odpad projde důkladným tříděním, stane se z něj druhotná surovina, která může začít v novém výrobku svůj druhý (třetí, čtvrtý…) život.

Jarmila Šťastná

Obr. 1.
Ruční třídění na třídicí lince

Obr. 2
Balíky vytříděných PET lahví, rozdělených podle barev

Obr. 3
Na lince se od sebe oddělují také noviny a časopisy, protože se z nich posléze vyrábí různé výrobky

Obr. 4
Třídicí linky na elektroodpad v Uherském Hradišti– dělení obrazovek